Vypátrat knihu a zachránit nebo přestavět celou knihovnu je fantastické dobrodružství. Naše současná sbírka je tvořena knihovnami 52 klášterů devíti řeholí a tvoří malou, ale významnou část z celkového počtu uchovávaného Národním ústavem pro antropologii a historii.
Původ těchto klášterních knihoven byl způsoben touhou prvních františkánů dát vysokoškolské vzdělání domorodcům a také dokončit výcvik samotných řeholníků, kteří přišli ze Španělska s menšími řády.
Příkladem prvního byl College of Santa Cruz de TlatelolcoKromě toho je vyjádřena touha některých františkánů dozvědět se o domorodých přesvědčeních, víře a zájmu, které vyvrcholily v mnoha případech v humanistických záchranných podnicích. Tlatelolco bylo plodným mostem pro tento přístup. San Francisco el Grande, San Fernando, San Cosme, mimo jiné, byly domy, kde mnoho františkánů absolvovalo školení, kteří dokončili studium, dokud nevyznávali řád.
V těchto školách, pro domorodce a v klášterech, pro nováčky, byl také udržován klášterní režim s hodinami latiny, španělštiny, gramatiky a filozofie kombinovanými s katechismem a liturgií. Na podporu těchto studií byly knihovny nebo knihkupectví, jak se jim tehdy říkalo, živeny pracemi, které studentům zpřístupňovaly základní problémy a aspekty kulturního dědictví starého světa.
Soupisy zaznamenávají kromě katechismů, nauk a slovníků i díla řeckých a latinských klasiků: Aristotela, Plutarcha, Virgila, Juvenala, Livia, svatého Augustina, církevních otců a samozřejmě Písma svatého.
Tyto knihovny byly od svého vzniku také vychovávány s přispěním původních znalostí v oblasti předhispánské medicíny, farmakologie, historie a literatury. Dalším zdrojem, který je obohatil, byly mexické dojmy, produkt splynutí dvou kultur, které byly napsány v domorodých jazycích. Slovník Molina, Psalmodia Christiana Sahagúnská a mnoho dalších, byly napsány Nahuatl; další v Otomí, Purépecha a Maya, mniši Pedro de Cante, Alonso Rangel, Luis de VilIalpando, Toribio de Benavente, Maturino Cilbert, abychom jmenovali alespoň některé. V čele s velkým latinistou Antoniem VaIerianem, rodákem z Atzcapotzalca, skupina překladatelů a informátorů o domorodé kultuře vytvořila v Nahuatlu náboženská dramata, která usnadnila vznik. Mnoho klasických děl bylo přeloženo domorodými trojjazyčnými lidmi, kteří mluvili nahuatlsky, španělsky a latinsky. S nimi mohla být zintenzivněna záchrana starodávných tradic, vypracování kodexů a shromažďování svědectví.
Navzdory různým zákazům, cenzurám a konfiskacím mexických tiskařů, které stanovila koruna, se našli někteří - například Juan Pablos - kteří pokračovali v tisku děl františkánů, dominikánů a augustiniánů v Mexico City a věrní zvyku V 16. století je prodávali přímo ve své dílně. Dlužíme jim, že pokračovala určitá produkce, která knihkupectví obohatila o tento druh práce.
Knihovny kláštera nebyly osvobozeny od současného problému ztráty knih v důsledku krádeží a prodeje bibliografického materiálu některých jejich správců. Jako ochranné opatření proti úmyslné ztrátě začaly knihovny používat „značku ohně“, která označovala vlastnictví knihy a snadno ji identifikovala. Každý klášter vymyslel zvláštní logo tvořené téměř vždy písmeny názvu kláštera, jako byli františkáni a jezuité, nebo používající symbol řádu, stejně jako dominikáni, augustiniáni a karmelitáni. Toto razítko bylo aplikováno v horních nebo dolních řezech tištěného materiálu, méně často ve vertikálním řezu a dokonce i uvnitř knihy. Značka byla nanesena na rozpálenou žehličku, odtud její název „oheň“.
Zdá se však, že krádeže knih v klášterech se staly tak častými, že františkáni šli k papeži Piovi V., aby tuto situaci zastavili dekretem. V Papežském dekretu vydaném v Římě 14. listopadu 1568 tedy čteme toto:
Jak jsme byli informováni, někteří skvělí se svým svědomím a nemocní chamtivostí se nestydí vytahovat knihy z knihoven některých klášterů a domů řádu bratří sv. Františka pro potěšení a ponechat si je ve svých rukou pro jejich použití, v ohrožení jejich duší a samotných knihoven a malé podezření z bratrů stejného řádu; V tomto ohledu v míře, která nás zajímá, a touhou dát včasnou nápravu, dobrovolně a na základě našich odhodlaných znalostí, ordinujeme současným tenorem, každou ze všech světských a pravidelných církevních osob kteréhokoli státu, stupeň, pořádek nebo podmínka, že mohou být, i když září biskupskou důstojností, ne krást krádeží nebo jakýmkoli způsobem, který předpokládají ze zmíněných knihoven nebo některých z nich, jakékoli knihy nebo zápisníku, protože se chceme podrobit některému z únosců k trestu exkomunikace a určujeme, že při činu nemůže nikdo kromě Římského papeže dostat rozhřešení, s výjimkou hodin smrti.
Tento pontifikální dopis musel být vyvěšen na viditelném místě v knihkupectvích, aby si každý byl vědom apoštolské odsouzení a trestů, které vznikly každému, kdo si přivlastnil dílo.
Zlo bohužel pokračovalo navzdory snahám čelit. Navzdory těmto nepříznivým okolnostem byly vytvořeny velmi důležité knihovny, které široce pokrývaly účel podpory studia a výzkumu prováděného v klášterech a školách náboženských řádů, které evangelizovaly po celém Novém Španělsku. Tyto knihkupectví začaly obsahovat obrovské kulturní bohatství, jehož integrace různých prvků, které je tvořily, jim dala neocenitelnou specifickou hodnotu pro studium kultury Nového Španělska.
Byli skutečnými centry kultury, které rozvíjely výzkumné práce v mnoha oblastech: historické, literární, jazykové, etnohistorické, vědecké, studium latiny a domorodých jazyků, stejně jako výuka čtení a psaní pro domorodé obyvatele.
Konventní knihovny byly zkonfiskovány během Juárezovy vlády. Oficiálně byly tyto knihy začleněny do Národní knihovny a mnoho dalších byly získány bibliofily a knihkupci v Mexico City.
V současné době je funkcí Národní knihovny antropologie a historie koordinovat úkoly organizace konventních fondů, které Ústav hlídá v různých centrech INAH v republice, aby byly poskytnuty službě výzkumu.
Sestavování sbírek, integrace knihkupectví každého kláštera a, pokud je to možné, zvyšování jejich inventáře je výzvou a, jak jsem řekl na začátku, fantastickým a atraktivním dobrodružstvím. V tomto smyslu jsou „značky ohně“ velmi užitečné, protože nám poskytují vodítko k přestavbě klášterních knihoven a jejich sbírek. Bez nich by byl tento úkol nemožný, a proto jeho význam. Náš zájem na dosažení tohoto cíle spočívá v poskytování výzkumu s možností poznat prostřednictvím identifikované sbírky ideologické nebo filozofické, teologické a morální proudy každého řádu a jejich vliv na jejich evangelizační a apoštolské jednání.
Záchrana, také s identifikací každého díla, prostřednictvím katalogů, kulturních hodnot Nového Španělska, poskytujících zázemí pro jejich studium.
Po sedmi letech práce v této linii bylo dosaženo integrace a konsolidace sbírek podle jejich původu nebo klášterní provenience, jejich technického zpracování a přípravy konzultačních nástrojů: 18 vydaných katalogů a obecný soupis fondy, které INAH hlídá, se brzy objeví, studie jejich šíření a konzultací, jakož i akce zaměřené na jejich ochranu.
Národní knihovna antropologie a historie má 12 tisíc svazků od těchto řeholí: kapucínů, augustiniánů, františkánů, karmelitánů a sboru oratoriánů San Felipe Neri, z nichž vyniká Seminario de Morelia, Fray Felipe de Lasco. , Francisco Uraga, Conciliar Seminary of Mexico City, Office of Holy Inquisition and College of Santa María de Todos los Santos. Bibliografické fondy této povahy, které stráže lNAH mají v Guadalupe v Zacatecas, v bývalém stejnojmenném klášteře, pocházejí z propagandistické školy, kterou měli františkáni v tomto klášteře (13 000 titulů). Pocházejí ze stejného kláštera v Yuririi. , Guanajuato (4 500 titulů) a v Cuitzeu v Michoacánu s přibližně 1 200 tituly. V Casa de Morelos v Morelii ve státě Michoacán se 2 000 tituly, jako v Querétaro s 12 500 tituly z různých klášterů v regionu. Další úložiště je v Národním muzeu místokrálovství, kde se nacházejí knihovny patřící jezuitským a dominikánským řádům se 4 500 tituly, a v bývalém klášteře Santa Mónica ve městě Puebla s 2 500 tituly.
Kontakt s těmito evropskými a novými španělskými, vědeckými a náboženskými knihami z minulosti, která nás identifikuje, inspiruje nás s úctou, úctou a vítáním a zároveň vyžaduje naši pozornost směrem k historické paměti, která se snaží přežít tváří v tvář opuštění a světskému zanedbávání že koloniální katolická ideologie byla odsunuta vítězným liberalismem.
Tyto nové hispánské knihovny, jak nám říká Ignacio Osorio, „jsou svědky a často agenty nákladných vědeckých a ideologických bitev, kterými noví hispánci nejprve převzali evropskou vizi světa a za druhé vyvinuli vlastní historický projekt“
Důležitost a přežití těchto konvenčních bibliografických sbírek vyžaduje a vyžaduje naše nejlepší úsilí.
