Jedná se o monumentální dílo Fraye Bernardina de Sahagúna, františkánského mnicha, napsaného jak v Nahuatlu, tak ve španělštině, s pomocí takzvaných „Informantes de Sahagún“ as několika latinskými verzemi.
Tato práce, jak naznačuje její název, je klíčovým dílem mexické historiografie kvůli obrovskému množství událostí a zvyků, které zaznamenává, zaznamenané přímo, to znamená ze samotných úst těch, kteří zobrazovali.
Tato působivá výzkumná práce byla zahájena kolem roku 1547 v Tlatelolco, počínaje knihou VI (Rétorická a morální filozofie) a možná pokračující XII (Dobytí). Fray Bernardino šel do Tepeapulca, kde v letech 1558 až 1560 získal materiál pro své první pomníky. Opět v Tlatelolco jsou tyto opraveny a rozšířeny, kolem 1561-1562, a pak právě tam, v letech 1564-1565, jsou psány Matritences Codices. Přesunut do mexického kláštera revidoval a rozšířil text Nahuatl v letech 1565 až 1569 a v roce 1570 poslal do Španělska shrnutí jeho velkého díla (které bylo ztraceno) a krátký souhrn do Říma na příkaz papeže.
K tomuto poslednímu datu - když text Nahuatl jeho Obecné historie (...) právě skončil - jsou jeho rukopisy převzaty od autora, který je rozptýlí, a obnoví je až o pět let později, přičemž kastilskou parafrázi dokončí v roce 1577. Objednávka skutečná cedule Felipe II v následujícím roce, kdy je veškerý text Sahagún zaslán do Španělska, aniž by zde byla ponechána kopie. Zůstávají však koncepty a převody, kterým se Sahagún v letech 1583 až 1585 věnuje, aby částečně zopakoval svou práci.
Carlos María de Busdamente vydal první vydání, které se objevilo v Mexiku v roce 1829, a poté bylo vydáno několik vydání, avšak nejspolehlivější je vydání otce Angela María Garibay K. Upravené v roce 1956 redakcí Editorial Porrúa, Sepan Cuantos, ve které založí následující vztah obsahu. Každá z knih může mít až více než třicet kapitol.
Úvodní slovo (autorským rukopisem)
Kniha jedna. Ve kterém pojednává o bozích, které uctívali domorodci z této země, která je novým Španělskem.
Druhá kniha. Který pojednává o kalendáři, festivalech a obřadech, obětích a slavnostech, které tito rodáci z tohoto Nového Španělska udělali na počest svých bohů.
Třetí kniha. Od začátku, co bohové měli.
Čtvrtá kniha. Ze soudní astrologie nebo umění hádat, že tito Mexičané věděli, které dny mají velké štěstí a které mají velké štěstí a jaké podmínky budou mít ti, kdo se ve dnech narodili, přisuzovány postavám nebo znakům, které jsou zde uvedeny, a zdá se být věcí nekromancie, že ne astrologie.
Pátá kniha. Což je o znameních a předpovědích, které si tito domorodci vzali od některých ptáků, zvířat a škůdců, aby uhodli budoucí věci.
Šestá kniha. Z rétorické a morální filozofie a teologie mexického lidu, kde existují velmi zvědavé věci týkající se krásy jejich jazyka a velmi jemné věci týkající se morálních ctností.
Kniha Sedmá. Což je o přírodní astrologii, které tito rodáci z Nového Španělska dosáhli.
Osmá kniha. Králů a pánů a způsobu, jakým byli ve svých volbách, a ve vládě jejich království.
Kniha Nono. Obchodníků a úředníků ze zlata, drahých kamenů a bohatého peří.
Kniha Desátý. Z neřestí a ctností těchto indiánů; a vnitřních a vnějších členů celého těla; a naopak nemoci a léky; a národů, které přišly na tuto Zemi.
Jedenáctá kniha. Vlastnosti zvířat, ptáků, ryb, stromů, bylin, květin, kovů a kamenů a barev.
Kniha Dvanáct. Že se zabývá dobytím Mexika. (Kniha dvanáct. Verze textu Nahuatl. Ve kterém se říká, jak se válka vedla v tomto Mexico City.)
